Anntonín Dvořák

Příběh mezinárodně proslulého skladatele a hudebního génia Antonína Dvořáka (1841–1904) má počátek v malé středočeské vesnici Nelahozeves, ležící na levém břehu řeky Vltavy 35 km severně od Prahy. Právě tam ve skromných poměrech vyrůstal jako syn místního řezníka a hostinského.

Při komponování velkých romantických symfonií vycházel Dvořák z české lidové tvorby. Začátky jeho kariéry v Praze nebyly vůbec snadné.

Na mezinárodní scéně na sebe Dvořák obrátil pozornost díky svým Slovanským tancům. Konec 70. let 19 století představoval ve Dvořákově kariéře důležitý zlom. S podporou Johannese Brahmse začal Dvořák vydávat svá díla u Fritze Simrocka, jednoho z nejvýznamnějších německých nakladatelů. 

Jejich fenomenální úspěch podnítil Dvořáka k dalším podobným kompozicím. Zájem o jeho hudbu rostl. Skladatel nejenže začal komponovat na objednávku, ale také často cestoval po Evropě, včetně Rakouska, Německa a zejména Anglie. Během působení ve funkci ředitele americké Národní hudební konzervatoře v New Yorku (1892–1895) složil Dvořák své nejznámější dílo, Symfonii č. 9 „Z Nového světa“. Ta měla premiéru v prosinci 1893 v Carnegie Hall a v roce 1969 se její nahrávka dokonce dostala na palubu kosmické lodi Apollo 11, která vynesla Neila Armstronga na Měsíc.

Přes všechen mezinárodní úspěch Dvořák nezapomněl na svůj prostý původ.  Po definitivním návratu do své rodné země složil v roce 1900 svou nejranější operu Rusalku, která vychází z českého folkloru. Místa a zvuky dětství v Nelahozevsi, jako hluk vesnické hospody, šumící řeka Vltava, hvízdání parních vlaků či ptačí zpěv, hluboce zakořeněné ve vzpomínkách na jeho milovanou vlast, se nesly celým jeho životem a hudbou.

Historické počátky

Barokní rodný dům Antonína Dvořáka se nachází naproti kostelu sv. Ondřeje a vlakové zastávce, v těsné blízkosti zámku Nelahozeves a údolí řeky Vltavy. Dům pochází z konce 16. století a patří mezi jednu z nejstarších staveb v obci Nelahozeves. Dům čp. 12, místní hostinec, byl srdcem společenského života v obci. Patřil rodině Engelhardtů, která ho společně s přilehlými pozemky zakoupila v roce 1817. 

 

Poté co se Antonínův otec, František Dvořák, vyučil řezníkem, usadil se v roce 1840 v obci Nelahozeves se svou manželkou Annou. Rodina nejprve bydlela v domě čp. 24, kde provozovala řeznickou živnost. Po smrti Josefa Engelhardta (1770–1837) byl hostinec k pronájmu a už v roce 1840 se sem Dvořákovi nastěhovali, zatímco nadále provozovali řeznictví v domě čp. 24. Budoucí skladatel se zde narodil dne 8. září 1841 jako první z devíti dětí. Rodina žila v přízemí, zatímco horní patro obývali jiní nájemníci. Dvořákovi měli k dispozici pouze dvě místnosti – malou světnici, ve které bydleli, a kuchyň využívanou také pro účely hostince. 

 

V hostinci se na sklonku dne scházeli vesničané u piva a dýmky, hráli karetní hry a vyměňovali si novinky. Také se zde pravidelně tančilo a hrálo divadlo. Scházeli se zde potulní muzikanti, kapely a vypravěči, kteří cestovali od vesnice k vesnici a pravidelně zpívali lidové písně a vyprávěli si. Do muzicírování se zapojil i František, který bavil hosty svou hrou na citeru, často za doprovodu malého Antonína, který se rychle naučil hrát na housle. Antonín po ukončení povinné školní docházky v roce 1853 odešel do nedalekých Zlonic, aby mohl ve studiu pokračovat. O dva roky později se do Zlonic odstěhovali i jeho rodiče.

Za poskytnutí historických fotografií rodného domu Antonína Dvořáka děkujeme Státnímu okresnímu archivu Mělník.

Charakteristické architektonické prvky

Rodný dům byl postaven v barokním stylu na konci 16. století. Na počátku 19. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Cenným příkladem klasicistní přestavby je původní členění fasády a klenuté stropy v přízemí budovy. V roce 1842 byla část domu poničena požárem. Rodina se musela přestěhovat zpět do budovy čp. 24 s řeznictvím. Budova hostince byla posléze přestavěna. V 70. letech 19. století následovaly další úpravy včetně tanečního sálu, které přibližně odpovídají stavu, jak ho známe dnes. Hostinec s okolními budovami je cenným příkladem hospodářského dvora s neoklasicistními detaily. S hlavním domem sousedí přibližně stejně stará budova sýpky. Ta původně sloužila k uskladnění a sušení obilí a později byla využívána k mnoha jiným účelům. V době Antonínova dětství zde pravděpodobně bylo i řeznictví Do roku 1951, kdy areál začal sloužit jako historická památka a muzeum, zde byla prodejna potravin a z této éry pochází i vchod do ulice.

20. a 21. století

V roce 1884 dům zakoupila rodina Lobkowiczů. V roce 1939 byl objekt spolu s dalším rodinným majetkem zabaven nejprve nacistickými jednotkami a posléze v roce 1948 komunistickým režimem. Budova až do roku 1950 nadále sloužila jako hostinec. V roce 1951 komunistický režim proměnil budovu v památník a muzeum. V roce 1958 byl původní hospodářský dvůr zapsán jako kulturní památka a od roku 1976 byl ve správě Národního muzea. V roce 1992 byl v rámci restituce vrácen rodině Lobkowiczů a nadále pronajímán Národnímu muzeu za symbolickou 1 Kč ročně. Následně objekt v roce 2019 převzala do správy organizace Lobkowicz Collections, o. p. s., která zahájila jeho dlouho očekávanou proměnu v mezinárodní hudební centrum s novou muzejní expozicí propojující Dvořákovu hudbu s geniem loci jeho rodiště. Inovativní výstava představuje prostředí středočeské vesnice tak, jak vypadalo v polovině 19. století, tedy v době, kdy zde Dvořák vyrůstal. Velký důraz je kladen na zvukovou stránku a samozřejmě na hudbu. K té mají návštěvníci přístup prostřednictvím speciálních audioprůvodců, jež je seznámí se skladatelovou životní a profesní cestou, vedoucí ze skromných poměrů jeho rodiště až k celosvětovému uznání. Rodný dům Antonína Dvořáka a přilehlý areál je prostorem pro pořádání mnoha hudebních, komunitních a vzdělávacích programů, koncertů a kreativních dílen určených všem generacím.