Historické počátky

Zámek Nelahozeves nechal vybudovat šlechtic Florian Griespek z Griesbachu (1504–1588), který byl osobním tajemníkem a blízkým rádcem císaře Ferdinanda I. Na stavbě se za Florianova života vystřídalo několik architektů, přičemž na řízení stavby se po nějakou dobu pravděpodobně podílel i královský stavitel Bonifác Wohlmut. Griespek přizval k výzdobě zámku italské řemeslníky, kteří pracovali i na Pražském hradě. Reprezentační šlechtické sídlo typu severoitalského kastelu, jehož stavba trvala více než 60 let, mělo odrážet Florianovo významné postavení. Původně mělo jít o dvoupodlažní budovu se čtyřmi křídly propojenými na nárožích bastiony ve tvaru lichoběžníku. Když v roce 1588 Florian zemřel, zámek zdědil jeho syn Blažej a stavba zámku tak mohla pokračovat až do roku 1614. V roce 1623 se rodina dostala do finančních potíží, a tak byla Florianova vnučka Veronika nucena prodat zadlužené panství Polyxeně z Lobkowicz, rozené z Pernštejna (1566–1642).

Během třicetileté války (1618–1648) byl zámek několikrát vypleněn. Po válce nechal Polyxenin syn Václav Eusebius, 2. kníže z Lobkowicz (1609–1677) a nejvyšší kancléř Království českého, provést rozsáhlé rekonstrukce a začal zámek využívat pro správu rozlehlého panství. Přestože se jedná o krásnou budovu se všemi přednostmi šlechtického sídla, Nelahozeves jako hlavní rezidence rodu nesloužila. Tou byl zámek v Roudnici nad Labem a Lobkowiczký palác ve Vídni.

Charakteristické architektonické prvky

Zámek Nelahozeves je příkladem italského castella s nárožními bastiony a přístupem po kamenném mostě přes příkop. Na svou dobu velmi pokročilá stavba doznala během následujících staletí jen drobných úprav. Díky tomu si zámek zachoval svou podobu až do dnešní doby. Na stěnách severního reprezentačního křídla zámku jsou dochována částečně restaurovaná sgrafita (technika proškrábání světlé vnější vrstvy vápenné omítky na spodní tmavší barevnou vrstvu), která jsou působivým charakteristickým znakem nelahozeveského zámku. Sgrafita znázorňují scény ze Starého zákona, inspirované rytinami Virgila Solise a Albrechta Dürera, a výjevy z antické mytologie. Co se týče zámeckých interiérů, za zmínku jistě stojí Arkádová hala a Rytířský sál zdobený nástěnnými malbami válečníků v nadživotní velikosti. Lunetová klenba stropu je rozdělena do devíti polí, navzájem oddělených bohatými štukovými pásy s motivy ovoce. Jednotlivá pole nesou nástropní malby s biblickými výjevy a štukové reliéfy s náměty z antické mytologie. Sálu vévodí renesanční kamenný krb.

19. a 20. století

Na konci 19. století založila Vilemína (1863–1945), dcera Mořice, 9. knížete z Lobkowicz (1831–1903), na zámku penzionát pro svobodné a ovdovělé šlechtičny. Jednalo se o Řád sester Boží lásky. Vilemína byla jedním z posledních členů rodu Lobkowiczů, který zámek v Nelahozevsi využíval. Pohřbena je na místním hřbitově. V roce 1948 byl zámek zkonfiskován komunistickou vládou. V 70. a 80. letech využívala jeho prostory Středočeská galerie, která tu vystavovala některé z obrazů Lobkowiczkých sbírek a moderní socialistické umění. V roce 1993 byl v rámci restitučních řízení zámek rodině Lobkowiczů navrácen a bezprostředně nato zde byla otevřena dočasná instalace. V letech 1997–2007 byla veřejnosti zpřístupněna stálá expozice Šest století evropského uměleckého mecenátu představující nejvýznamnější díla Lobkowiczkých sbírek. V roce 2007 byla některá z vystavených děl převezena do Prahy a stala se součástí nově vznikajícího muzea v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Na zámku Nelahozeves byla během následujícího roku představena nová expozice Pohled do šlechtického interiéru detailně ilustrující životní styl vlivné šlechtické rodiny v Čechách 19. století. Vernisáže nové výstavy se zúčastnili tehdejší prezident Václav Havel s manželkou Dagmar Havlovou, premiér i ministr kultury.

Reference