Mezi zhruba 1500 sebranými malířskými díly se nachází slavní staří mistři Pieter Bruegel starší a Canaletto; po Madridu a Vídni třetí nejrozsáhlejší sbírka španělských renesančních portrétů; významná díla Veroneseho, Velázqueze, Rubense, Bellotta a Cranacha staršího; středoevropské portréty od Hanse von Aachena a Pražské školy; holandské, vlámské a německé žánrové malby a téměř 50 obrazů a akvarelů lobkowiczkých nemovitostí od Carla Roberta Crolla.
Malířství
Hygieia krmící posvátného hada
Malířství | Peter Paul Rubens (1577–1640), Hygieia krmící posvátného hada, asi 1614
Peter Paul Rubens (1577–1640), Hygieia krmící posvátného hada, asi 1614, olej na desce, Lobkowiczké sbírky, zámek Nelahozeves
Hygieia je v řecké mytologii bohyní zdraví, čistoty a prevence nemocí, od jejího jména se ostatně odvozuje slovo „hygiena“. Hygieia je obvykle vyobrazována s hadem, zde vinoucím se okolo její paže, který představuje uzdravení a jako posvátný symbol se často spojuje s jejím otcem Asklépiem, bohem lékařství. Hygieia hada krmí z misky, která znázorňuje hojnost léčivých přípravků. Obrázek hada omotaného kolem poháru či „Asklepiovy hole“ se stal symbolem lékáren, se kterým se setkáváme po celém světě dodnes. Bohyně Hygieia je stále považována za múzu lékařů a připomínku důležitosti zdraví a pohody.
Senoseč
Malířství | Pieter Bruegel starší (asi 1525/30–1569), Senoseč
Pieter Bruegel starší (asi 1525/30–1569), Senoseč, 1565, olej na desce, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Dílo Senoseč od Pietera Bruegela staršího je jedním z vrcholů evropské krajinomalby. Je součástí série šesti panelů, ze kterých se dochovalo pouze pět. Na každém z nich Bruegel zachytil každodenní život rolníků na počátku léta, tedy v červnu a červenci, který se skládá hlavně z venkovních prací. Ve spolupráci s Uměleckohistorickým muzeem ve Vídni byla malba za pomoci moderních zobrazovacích technik naskenována a díky tomu byly odhaleny detaily, které nelze spatřit pouhým okem. Výsledky této práce pak byly v roce 2022 zpřístupněny veřejnosti na dotykových obrazovkách v Lobkowiczkém paláci za podpory Vlámského kancléřství a Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Londýn: Primátorská slavnost na řece Temži
Malířství | Giovanni Antonio Canal, zvaný Canaletto (1697–1768)
Giovanni Antonio Canal, zvaný Canaletto (1697–1768), Londýn: Primátorská slavnost na řece Temži, asi 1748, olej na desce, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Canalettovo dílo Londýn: Primátorská slavnost na řece Temži získal (a s největší pravděpodobností u autora i objednal) Ferdinand Filip, 6. kníže z Lobkowicz, během svého pobytu v Londýně, kde potkal Canaletta prchajícího před válkou o rakouské dědictví. Jde o jedno z nejkomplexnějších vyobrazení Londýna v 18. století, které zachycuje Temži jako životní mízu tohoto města, plnou člunů, flotil a cechovních společností plujících proti proudu. Šlo o tradiční rituál při volbě londýnského primátora, který plul po svém zvolení až do Westminsteru, kde přísahal svou věrnost panovníkovi. V roce 2012 byl obraz zapůjčen Národnímu námořnímu muzeu v Greenwichi u příležitosti diamantového jubilea královny Alžběty II., tedy oslavy 60 let její vlády. Obraz se vrátil do Anglie poprvé od doby, kdy byl v 18. století namalován.
Doña Markéta Tereza, infantka španělská
Malířství | Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (1599–1660), Doña Markéta Tereza
Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (1599–1660), Doña Markéta Tereza, infantka španělská, arcivévodkyně rakouská (1651–1673), asi 1656, olej na plátně, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Nevinná tvář této smutkem zahalené ikony je nezapomenutelná. Markéta Tereza byla dcerou krále Filipa IV. Španělského a v roce 1666, ve věku 15 let, pojala za svého prvního chotě svého strýce a prvního bratrance, císaře Leopolda I. Svatba měla za cíl zachránit vymírající španělskou větev habsburské říše, a ačkoli Markéta Tereza zemřela již ve 22 letech, stihla porodit čtyři děti. Pouze jedno se však dožilo dospělosti. Na tomto obraze má na sobě stejné propracované šaty jako na Velázquezově obraze Dvorní dámy (Las Meninas), nacházejícím se v muzeu Prado v Madridu. Přestože její život skončil brzy, její tvář se stala nesmrtelnou a inspirovala pozdější umělce, jako byli Picasso a Dalí, kteří vytvořili své vlastní interpretace tohoto díla.
