Tato sbírka přibližně 1200 zbraní je považována za jednu z nejkvalitnějších dochovaných sbírek v Evropě a obsahuje nejen zbraně, děla a brnění, ale také raný model dělostřelectva, zdobené kuše a další související předměty pocházející z období mezi 16. a počátkem 20. století. Dokladem dlouhé lovecké tradice na lobkowiczkých panstvích jsou pak stovky trofejí z 18. až 20. století a krásné ukázky pušek a pistolí z těch nejuznávanějších zbrojařských dílen ve střední Evropě. A i když se z nich nestřílelo už pěknou řádku let, slouží nejen jako výstavní kusy, ale také jako vhled do společenského života na dvoře české šlechty v 17. a 18. století.
Zbraně a brnění
Sportovní kuše
Zbraně a brnění | Sportovní kuše z přelomu 16. a 17. století, zdobená slonovinou, značka výrobce na luku a navijáku (není součástí fotografie, je zvlášť), Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Lov býval pro aristokracii důležitou aktivitou. Nešlo jen o pouhou zábavu, ale často také o nejlepší způsob, jak mohl mladý šlechtic získat potřebné bojové dovednosti. Jisté lovecké zbraně, jako například tato kuše, byly navrženy pro mladé chlapce. Ti s nimi měli trénovat střelbu na cíl, cvičit vytrvalost a seznámit se s prostředím, které je v dospělosti nevyhnutelně čekalo, neboť v minulosti se společnost dělila na tři skupiny, a to na ty, kteří pracují (rolnictvo), ty, kteří se modlí (duchovenstvo), a ty, kteří válčí (šlechta).
Brnění ze 17. století
Zbraně a brnění | A 17th century three-quarter suit of armor with a silver encrusted Italian swept hilt rapier (16th century), Lobkowicz Collections, Lobkowicz Palace, Prague Castle
V minulosti odrážel styl brnění pánskou módu té doby. Když byla v kurzu nabíraná ramena, objevila se i na brnění. Koncem 17. století však začaly být zbraně přesnější a popularita brnění postupně klesala. Toto konkrétní patřilo Václavu Eusebiovi, 2. knížeti z Lobkowicz (1607–1677), a pochází přibližně z roku 1660. Kníže se velice angažoval v evropské politice a byl jedním z nejvlivnějších evropských státníků 17. století. Během třicetileté války se na bojišti prosadil jako slavný generál se svým vlastním plukem. Později stál v čele dvorské válečné rady (po roce 1652) a zároveň tajné rady (od roku 1669), kde radil a sloužil císaři Ferdinandovi III. (1608–1656) a později císaři Leopoldovi I. (1640–1705) jako kancléř Království českého.
Křesadlová puška
Zbraně a brnění | Marcus Zellner (1683–1758), Křesadlová puška, Vídeň, asi 1730–1740, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Tato křesadlová puška z 18. století pochází z dílny vídeňského výrobce zbraní Marcuse Zellnera (1683–1758), jenž byl považován za jednoho z nejlepších ve střední Evropě. Po vítězství nad Turky při obléhání Vídně v roce 1683 byl velmi populární osmanský styl. Za války získané turecké hlavně, bohatě zdobené stříbrnými ornamenty, rakouští výrobci zbraní připevňovali k rakouským pažbám. Na tomto kousku lze nalézt na pozlacených kovových úchytech lobkowiczký erb.
Vykládaná slavnostní puška
Zbraně a brnění | Lovecká puška s kolečkovým zámkem, asi 18. století
Lovecká puška s kolečkovým zámkem, asi 18. století, Lobkowiczké sbírky, zámek Nelahozeves
Některé zbraně byly mimo svého vojenského či loveckého účelu také znakem prestiže a uměleckými díly. Nejinak tomu bylo i u této vykládané slavnostní pušky ze 17. století, která je zdobená slonovinou a perletí, což z ní činí opravdu výstavní kus. Zhotovitelé, jejichž jména tyto zbraně nesly, zaměstnávali výrobce zámků, hlavní a pažeb, které doplňovali řemeslníci jako například rytci, zlatníci, stříbrníci a další umělci, kteří uměli vytvořit takto propracované dekorace. Vlastnictví takovéto nákladné střelné zbraně pak odráželo vkus, bohatství a společenské postavení jejího držitele a velkorysá podpora mecenášů umožnila rozvinout činnost některým z nejlepších výrobců a řemeslníků ve střední Evropě.
