Dekorativní umění

Náušnice, asi 1640, opál, broskvový kámen, smalt, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad

Parfém měl v minulosti trochu odlišnou formu a využíval se jinak, než jak jej známe dnes. Pomandery (z francouzského pomme d’ambre) byly v pozdním středověku malé nádobky, do kterých se vkládaly silně aromatické byliny, koření či květiny. Jejich úkolem bylo provonět okolí a odvracet nemoci, neboť se věřilo, že infekční nemoci se mohou přenášet vzduchem a že pomandery před tím ochrání. Jejich funkce tedy byla jak dekorativní, tak léčivá a zástupci vyšší třídy je nosili ve formě šperků. Příkladem budiž tyto mřížkované opálové náušnice patřící Polyxeně Lobkowiczové. A i když nám moderní doba naštěstí přinesla nástroje k boji s různými odéry a medicína nám pomáhá zvládat strach z nemocí, rozličné formy pomanderů se užívají dodnes, ať už ve formě vánočních dekorací, či vonných sáčků v našich šatnících.

Míšeňská porcelánka, Servis pro podávání večeře, 1730–1750, smalt se vzorem „létajících psů“ s reliéfním okrajem, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad

Pro svou hodnotu a vzácnost byl orientální porcelán v 17. století žádaným zbožím napříč Evropou, nicméně s velmi nákladným dovozem. To se změnilo až s působením Augusta II. Silného, kurfiřta saského, který pověřil alchymisty, horníky, hutníky i lékaře, aby přišli na to, jak porcelán z tvrdé pasty vyrábět, což se jim nakonec i podařilo. Následně vznikla v roce 1710 v Drážďanech první evropská porcelánová manufaktura, která umožnila rychlejší a levnější produkci a distribuci porcelánu v Evropě. Tento glazovaný porcelánový servis z Míšeňské manufaktury zobrazuje čínské náměty v podobě ptáků, květin, hmyzu a „létajících psů“, i když se ve skutečnosti jedná o mytické okřídlené draky. Pravost servisu dokládá znak míšeňského porcelánu – dva překřížené meče.