Sbírka dekorativního umění obsahuje vynikající ukázky commessi di pietre dure, míšeňského porcelánu z 18. století a keramiky včetně 150dílného delftského servisu ze 17. století.
Dekorativní umění
Pomanderové náušnice
Dekorativní umění | Náušnice, asi 1640
Náušnice, asi 1640, opál, broskvový kámen, smalt, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Parfém měl v minulosti trochu odlišnou formu a využíval se jinak, než jak jej známe dnes. Pomandery (z francouzského pomme d’ambre) byly v pozdním středověku malé nádobky, do kterých se vkládaly silně aromatické byliny, koření či květiny. Jejich úkolem bylo provonět okolí a odvracet nemoci, neboť se věřilo, že infekční nemoci se mohou přenášet vzduchem a že pomandery před tím ochrání. Jejich funkce tedy byla jak dekorativní, tak léčivá a zástupci vyšší třídy je nosili ve formě šperků. Příkladem budiž tyto mřížkované opálové náušnice patřící Polyxeně Lobkowiczové. A i když nám moderní doba naštěstí přinesla nástroje k boji s různými odéry a medicína nám pomáhá zvládat strach z nemocí, rozličné formy pomanderů se užívají dodnes, ať už ve formě vánočních dekorací, či vonných sáčků v našich šatnících.
Delftský servis
Dekorativní umění | Manufaktura De Metalen Pot, Delftský servis Václava Ferdinanda z Lobkowicz (1656–1697)
Manufaktura De Metalen Pot, Delftský servis Václava Ferdinanda z Lobkowicz (1656–1697), 1670–1691, fajáns, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Možná se ptáte, jak se stalo, že nejrozsáhlejší dochovaný delftský servis ze 17. století na světě je součástí Lobkowiczké sbírky v Praze. Tento pocínovaný 150dílný servis pochází přibližně z roku 1685 a původně byl vyroben v továrně v holandském Delftu, po kterém byl i pojmenován. Po založení Východoindické společnosti v roce 1602 začali holandští hrnčíři napodobovat čínskou modrobílou keramiku. Tento servis si nechal zhotovit Václav Ferdinand z Lobkowicz a zdobí jej právě jeho iniciály. Hrnčířství bylo v Evropě 17. století na svém vrcholu, ale později jej nahradila porcelánová výroba, v důsledku čehož začaly evropské rodiny namísto hliněného nádobí užívat porcelán. Lobkowiczové však ve své delftské sbírce viděli potenciál a vystavovali si jej na svých zámcích. Proto až budete chtít příště něco vyhodit, promyslete to, možná můžete nevědomky zachránit kus historie.
Míšeňský servis s létajícími psy
Dekorativní umění | Míšeňská porcelánka, Servis pro podávání večeře, 1730–1750
Míšeňská porcelánka, Servis pro podávání večeře, 1730–1750, smalt se vzorem „létajících psů“ s reliéfním okrajem, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Pro svou hodnotu a vzácnost byl orientální porcelán v 17. století žádaným zbožím napříč Evropou, nicméně s velmi nákladným dovozem. To se změnilo až s působením Augusta II. Silného, kurfiřta saského, který pověřil alchymisty, horníky, hutníky i lékaře, aby přišli na to, jak porcelán z tvrdé pasty vyrábět, což se jim nakonec i podařilo. Následně vznikla v roce 1710 v Drážďanech první evropská porcelánová manufaktura, která umožnila rychlejší a levnější produkci a distribuci porcelánu v Evropě. Tento glazovaný porcelánový servis z Míšeňské manufaktury zobrazuje čínské náměty v podobě ptáků, květin, hmyzu a „létajících psů“, i když se ve skutečnosti jedná o mytické okřídlené draky. Pravost servisu dokládá znak míšeňského porcelánu – dva překřížené meče.
Oltářní obraz pietra dura
Dekorativní umění | Studio Castrucci, Přenosný oltář, 1603
Studio Castrucci, Přenosný oltář, 1603, ebenové dřevo, granáty, polodrahokamy, Lobkowiczké sbírky, Lobkowiczký palác, Pražský hrad
Tento nádherný oltářní obraz daroval císař Rudolf II. jako svatební dar Polyxeně z Pernštejna a jejímu muži Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkowicz. Zhotoven byl rodinou Castrucci z italské Florencie, která na císařovo pozvání přesunula svou dílnu do Prahy. Při tvorbě tohoto díla využili tradiční italskou techniku zvanou pietra dura (tvrdé kameny), při které vzniká dekorativní mozaika či obraz skládáním vyřezávaných a broušených polodrahokamů a mramoru. Střední část zachycuje sv. Markétu Antiochijskou, patronku nastávajících matek, nad rodinným erbem.